Každý máme svou žlutou ponorku, jen o tom nevíme...

Drazí, pochlubím se svým úspěchem na německém trhu, kde se mi podařilo splnit zadání, které i Němci vzdali. Cítím hrdost a jakožto Čech (přesněji Moravák) rovněž morální povinnost povzbudit i vás všechny ostatní, kteří o zahraničních klientech třeba jen sníte. Pojďte do toho, my Češi jsme fakt šikovní a často zbytečně skromní. Za podporu na své cestě děkuji businesswings, Results and Emotions, Mentedy a Raphaelu Schildgenovi.

Juchůůů! Dal jsem to! Díky koučování... Omlouvám se za euforii, začnu raději pěkně od začátku: Šéf vzdělávání jedné německé technické společnosti mě poprosil, abych popsal, jak pracuji s jeho kolegy projekťáky a obchoďáky při osobním koučinku. "Vždyť je znáš, techniky, všechno chtěj do puntíku. A ty váhalové se touží o Tvé metodě dozvědět vše, než do toho půjdou." Nejprve jsem se chtěl bránit - vždyť je to tak individuální proces, témata se v průběhu vyvíjejí - NE, to žádný kouč na Zemi nesvede. Ale později mi došlo: "Pokud Tvoji klienti chtějí rozlousknout něco neřešitelného, ​​obrátí se na Tebe, Milane. Čoveče, teď se zas na někoho obrátíš Ty! "

Raphael Schildgen je kouč, mentor a mistr Evropy v Public Speaking, a díky naší spolupráci jsem mohl objevit svůj koučovací svět ve zcela jiné dimenzi, a dokázal ho pak i pro klienta popsat přesně podle jeho představ. (Sepsal jsem to německy - toto je můj rychlý český překlad, originál je zde). Nyní se text dostává i k vám - tak si ho užijte!

Když tedy pomáhám lidem, setkáváme se v příjemné atmosféře, třeba v kavárně. Abys však lépe porozuměl - ženy prominou, budu oslovovat Tebe a v češtině se to na rozdíl od němčiny hromadně v ženském i mužském rodě nedá - tedy abys porozuměl té mé metodě, představ si, že jsme se potkali na mořském pobřeží. Zavři oči, prosím... Táák, perfektní! Společně si užíváme plážovou atmosféru a uvolněně si povídáme o tom, proč jsi tu. Lidé zpravidla hledají nějaký poklad ukrytý hluboko pod povrchem. Vysvětluju Ti, že se tady na pláži můžeš cítit bezpečně, a to i přes divokost všech moří a oceánů. I tam jsou totiž pravidla. Představ si, že nejsem žádný kouč certifikovaný ICF, ale zkušený kapitán ponorky, který dodržuje standardy IMO a ptá se Tě, jak si tu svou cestu představuješ. Jasně, koučování je něco jako cesta a já chci, aby ses na ní cítil dobře.

Postupně je zřejmé, že sis taky přišel pro poklady: "Kdysi jsem TO MĚL a ZTRATIL jsem TO, HLEDÁM TAMTO a nacházím NĚCO JINÉHO, SNÍM O TOM či ONOM a NENACHÁZÍM vůbec, chci se ZMĚNIT a NEZVLÁDÁM TO. Nebo MÁM kolem sebe SPOUSTU POKLADŮ, ALE NIC mi to NEDÁVÁ. Nebo CHCI SDÍLET své POKLADY s NĚKÝM JINÝM, ALE JSEM IGNOROVÁN." Vyprávíš o POKLADECH SVÉHO ŽIVOTA.

Na dně oceánů jsou tisíce ukrytých pokladů. Ale jen JEDEN je pro Tebe veledůležitý. A ty mi říkáš, jak vypadá a co pro Tebe znamená. Netušíš, kde je, ale víš, že je to na temném a těžko dostupném místě. Tato první fáze našeho sezení se jmenuje NALODĚNÍ a my pomalu jdeme k ponorce, kde ode mě zjistíš, že je Tvoje a že k ní máš i klíče. Čoveče, proč se na mě díváš tak překvapeně, že klíč pasuje? Nicméně až teď přichází to nejdůležitější - pasuju Tě rovnou na druhého kapitána.

Někteří čerství "spolukapitáni" se mě hned překvapeně zeptají: "Proč zrovna ponorka? Proč si nevezmem normální loď?" Těm všem obratem připomínám náš počáteční hovor o pokladech života, a Tobě je jasné: Síla ponorek není ve srovnání s loděmi jen v možnosti dosažení všech koutů všech oceánů. Což potřebuješ, protože největší poklady naší osobnosti jsou taky hluboko uvnitř. Jejich síla je i v tom, že pracují tajně a je obtížné je odhalit. A to chceš taky: Protože je ponorka NÁSTROJEM sebepoznání a OSOBNÍHO rozvoje, tak Tvé aktivity nevyčmuchají ani radary jiných lidí. A takovou by ponorka měla zůstat - Tvým privátním a tajným NÁSTROJEM pro objevování pokladů a Tvůj růst. Je dokonce tak tajná, že jsi o své ponorce do dneška nevěděl... :-) Ano, smích není na palubě zakázán.

Již teď cítíš, že je moje koučování něco jako hledání životních pokladů s průvodcem a už dumáš, kterým začneš a jak si ho přesně nadefinuješ. ZAKROUŽKOVÁNÍ POKLADU NA MAPĚ - to bude náš další úkol. Označíš ho červeně a zadáváš do navigace. Nervozita? Není na místě, neboť se Tě několikrát důsledně ptám, aby ses lépe zorientoval a neudělal chybu... Otázka pro přihlížející: Kdo z vás někdy zadal do navigace něco špatně a vynořil se pak na opačným konci světa? Teď se smějete, ale když se to opravdu stane, není to vůbec vtipný, opravdu zuříte a jste naštvaní na sebe a na celý svět. Zbytečné plýtvání vlastní energií. Ale zpět k Tobě: Neboj, že zadáš cíl špatně. Než stiskneš ENTER, položím Ti důležité otázky z mého vlastního lodního deníku a z deníků mých bývalých kapitánů. A ty Tě ukotví.

I třetí fáze se Ti bude líbit: Navigace nabízí už varianty tras a Tvé HLEDÁNÍ POKLADU tak může skutečně začít. Všude panuje klid a pohoda, unáší nás příjemný proud. Paráda! Ale nemůže to tak zůstat, protože každý proud někde končí. Miliony lidí se nechávají pasivně unášet v oceánu po celý svůj život a Ty si už uvědomuješ, že jsi jiný a že bez motorů to v tuto chvíli holt dál nejde. Ukážu Ti, jak je nahodit. A nejen to - postupně si i zažiješ, jak Ti chod motoru spolehlivě dobíjí baterky. Už jsi někdy zažil, jak vypadá život s nabitými baterkami a jaké to je vstávat každé ráno plný sil a vrhat se celý den s radostí a vášní do jakékoliv činnosti?

Je jasné, že už jsi opustil svou komfortní zónu, ale nejsi proti a dokonce mi v akci připadáš hrdý a šťastný. Ve své ponorce se lépe orientuješ a chceš se dozvědět víc a víc. OK! Pojďme tedy do tmavé počítačové centrály a naplánujme HLEDÁNÍ POKLADU v jednotlivých krocích. Jak se dostat do cíle rychleji a bezpečněji? Jak si cestu užít navzdory problémům a nejistotám? Jak dosáhnout víc s menším úsilím? ...

V šeru tušíš komplikované rozvaděče s tisíci kabely, zakopáváš o tlusté kabelové svazky, co chvíli si stojíš na vedení a vnímáš spoustu rytmicky blikajících tlačítek. Že Tvůj počítač nenabízí žádné řešení na mé otázky? Neboj, už pluješ a plutí se jinak říká FLOW. A Tvůj počítač natolik miluje FLOW, že motory nespotřebovávají tolik paliva a baterie zůstávají téměř stále plné. FLOW Ti teprve dá zažít Tvůj skutečný výkon. Pokud navíc narazíš na tu správnou vlnu, můžeš dokonce uhánět k cíli jakoby bez pohonu. Stačí jen věřit, že to je možné. Stačí jen dál vytrvat...

Najednou je v počítačové centrále Tvé ponorky slabé světlo, které sílí - rozsvítilo se Ti! Tuto fázi miluju - brázdíc oceán života jsme ohromeni stále jasnějšími řešeními! Páni! A vyjasňování bude pokračovat.

Poté, co jsme vše pečlivě naplánovali, může začít Tvůj PONOR. Řídíš se sice navigačním systémem a teoreticky víš, co Tě čeká, ale čím hlouběji jsi, tím více tmy, tlaku a nebezpečí, tj. nejistoty, zátěže a riskování. Tak to však má každý člověk, když se pustí do akce a mně je jasné, že bys teď raději PONOR odložil. Ale panika není na místě, uděláme to takhle: Já zůstanu u kormidla a Tebe pošlu do strojovny. Už víš, kde je, stačí vzít za kliku, vstoupit a konat. Neboj, budeš mít kliku!

Mí kapitánští parťáci prožívají pobyt ve strojovně různě, vcelku shodně však popisují moře možnosti, které objevili: neuvěřitelné množství ovládacích prvků, ventilů, páček, tlačítek, řídicích panelů. Tolik způsobů, jak můžeš na cestě do hlubin agilně jednat, reagovat, jak vše nastavovat, dolaďovat a zvládnout. Někdy podle plánu, na základě zkušeností, často však zcela intuitivně. Samozřejmě při akci také narazili na strašidelně syčící trubky, podivné zvuky nebo kapající olej, ale ve většině případů se nedali odradit. Tvůj čas ve strojovně během PONORU je jedinou fází, kdy jednáš beze mě, přesto má pro Tebe velký přínos: Naučíš se udržet rovnováhu, poznáš své zdroje, pochopíš rozdíly a podobnosti mezi prací v centrále (elektrika) a strojovně (mechanika) a hlavně - zvládneš provést svou akci. Ucítíš klid a přijetí, i když budou venku bouřit oceány.

V jistém okamžiku se pak ke mně a kormidlu vrátíš. Mnozí spolukapitáni se vracejí vysmátí, jiní zpocení a špinaví, někteří smutní a vyčerpaní. A zazní i pochyby: "Jsem opravdu na správné cestě?" Sílí rozhodovací paralýza. Ale nepropadej panice, najdeme zas Tvé GPS souřadnice, abys přesně věděl, jaké mají být Tvé další kroky a jak je reálně provést. Potvrdit nebo zkorigovat kurz můžeme i díky senzorům a pozorovacím technologiím, které Tvá ponorka má. Můžeme klidně diskutovat o všem, co zaznamená. Budeme také sledovat, jak divoká je voda kolem nás, které proudy Tě bez velké námahy přivedou ke štěstí a úspěchu a naopak, kterým se příště vyhnout. Najdeš své oblíbené moře, zjistíš, kde jsou v oceánu skutečné problémy a jak málo toho na té vší slané vodě můžeš změnit. Stále více se proto soustřeďuješ na vlastnosti své ponorky a svoji strategii PONORU. Už víš, že Ti při každé Tvé návštěvě strojovny držím pěsti a vždy zůstávám věrně u kormidla. S tím můžeš počítat.

Já naopak můžu počítat s tím, že se v páté etapě více než 85% mých druhých kapitánů dočká NALEZENÍ POKLADU. Hodiny dokážu líčit, co se přesně tomu či onomu stalo a jak to každý po svém oslavil. To však na tom není to nejzajímavější: Oslavuje dokonce i 12% těch hledačů, kteří nebyli úplně úspěšní, ale jejichž cesta sama o sobě se stala jejich cílem. A zbývající 3 procenta? Nebojte se, neutopili se. Prostě si teď vzali čas a přemýšlejí o své cestě příští. Protože největším objevem pro každého je zjištění, že PRO JAKOUKOLIV TRVALOU ZMĚNU ŽIVOTA JE NUTNÉ PLAVIT SE SE SVOU PONORKOU PRAVIDELNĚ A PLAVBU SI UMĚT UŽÍVAT.

.Jakmile dosáheš toho, o čem jsi na začátku snil, přichází šestá a poslední fáze - POVÝŠENÍ NA KAPITÁNA. S pocitem hrdosti na Tvé úspěchy Ti nasazuji kapitánskou čepici a předávám kormidlo. Pomalu se vracíme zpět a zatímco opatrně stoupáme k hladině, palubu zaplavuje světlo a díky ustupujícímu tlaku i klid. V roli Tvého 2. kapitána Ti při tom pročítám některé poznámky z Tvého deníku, protože má smysl se ohlédnout.

Od dneška už můžeš další poklady hledat sám a máš k tomu taky motivaci - vždyť je jich v oceánu života tolik skryto. Stačí si je jen představit! A protože voda nemá žádné hranice, ani Tvé sny je nemají. Navíc Ti došlo, jak hodně kapitánům pomáhají GPS stanice ukotvené na mořském dně - podobně jako nám suchozemcům s orientací a rozhodováním v našich životech pomáhají hodnoty. Nic teď už nechybí - ani propojení, vděčnost a hluboká důvěra v sebe sama. Stručně řečeno, kapitánskou čepici si zasloužíš plným právem!

Je čas se rozloučit. Jsi proti? Fakt? Chceš se znovu potkat? Dobře, vždycky Tě rád uvidím při RUTINNÍ KONTROLE Tvé ponorky! Nebo při vyprávění některé z Tvých námořnických historek. Právě ty mi moc pomáhají být stále lepším a lepším (spolu)kapitánem a především nejvášnivější a nejšťastnější bytostí všech moří a oceánů. Ahoooooj!

PS: A kdo z vás se se mnou vydá na další cestu ponorkou?